Pro Vás!

Pro vás, jenž nazýváte se přáteli.

Pro vás, kteří ji stejně odsoudíte…

Ale Pro vás píšu tuhle zpověď…

právě vy.

Vy my stojíte za to, abych ji napsala.

Vy, jenž se nazýváte přáteli…

Přátele jsou dary.

Nebo ne….

Nebo je to jen fráze?

Doufám a věřím, že ne…

Doufám a věřím, že vy jste dary.

Ty dary, jenž po nich touží každý.

Ano, toužíme i po jiných darech:

Rodina, láska, pochopení…

Je jich málo a přesto tak moc.

Vy, jenž nazýváte se přáteli…

Vás jsem ze srdce milovala.

A vás, jenž se nazýváte přáteli,

Vás ted´odszuzuji..

Mrzí mě to.

Proč?

Já nevím…

Snad je to mnou, snad mojí zatrpklostí.

Snad mým myšlením..

Stále vás ze srdce miluji.

Ale jinak.

Protože mé srdce je jiné.

Jsem jiná.

Vy jste možná nepochopili,

Že potřebuji přátelskou pomoc..

Já jsem to také nepochopila.

Ale to mé srdce ano.

Milovat vás bude,

Já vás milovat budu.

Ovšem něco ve mně je plné vzteku a hořkosti.

Ta malá skvrna.

Ta, jenž ji nikdo nevyčistil.

A ta, která zřejmě zůstane.

Ta skvrna se na to dívá jinak.

I duše to vidí jinak.

Ne.

Neříkejte, že mi rozumíte…

Nerozumíte.

Vy, jenž vám patří tato zpověď.

Vy, jenž se nazýváte přáteli,

Vy na mě zapomenete.

Zůstanu jen myšlenkou…

Kdesi v koutě mysli,

Ale vždyt´ myšlenka je částí nás.

Proto já zůstanu částí vás.

A vy částí mne.

Napořád.

Protože vás,

Vás si vážím.

O vás mám strach.

Vám ráda dělám radost.

Vám přeji štěstí,.

Vám fandím.

Pro vás dýchám.

A pro vás tu jsem.

Už to přestává být zpověď o přátelství.

Ted´je to zpovědí pro vás.

Pro vás, díky vám jsem tady.

Pro vás, jenž jste mi oporou.

A pro vás, které nazývám přáteli.

Pro vás, jenž mě zranujete .

Pro vás, kvůli kterým pláču.

A hlavně pro vás,

Jenž jste smíchem.

Pro vás, jenž jste radostí.

Pro vás, jenž jste štěstí.

Pro vás, jenž jste láska.

Přijde čas, kdy už si do očí nepohlédnem,

Avšak naše duše se stále budou smát.

Ruku v ruce.

Spolu.