Přístav

Anotace: ...je krásné vyplouvat, brázdit oceány, nečekané bouře, ale jen když se máš kam vracet....

Červotoč sípá divou píseň
vlny mu k ní tlučou na buben
znovu a znovu kýl potápí se,
lavina oceánů a řev:
„Zítra už tu nebudem!!!!“

Vír pěn dosahuje k ztemělému nebi
už, už konečky jeho drápů
dotknou se horkých hvězd,
aby se v jejich žáru rozplynul
a coby pára vrátil se z nekončících cest.

Znovu a znovu ho hvězdy svým klidným svitem dráždí.
Ta touha, touha uchopit,
ta touha, touha, která vraždí.
Ta touha, jíž nelze pochopit.

A náhle bouře uklidní se
jen chvilku před tím než koráby se stihnou potopit
To září maják tam je náš přístav mír a klid.

Zmateni bloudíme
oči slepeny kameny soli,
ruce rozežrány a srdce tíhou bolí.
Hle, to nehoří světla přístavu,
tohle je vskutku jiný svit.

To v klidné hladině loudavého oceánu se hvězdy
a luna

začly zrcadlit.