Nevím, kým jsem

Nevím kým jsem,
Když spadnu tak ležím.
Nevím kým jsem,
Chci mluvit a mlčím.

Už se ani nepoznávám,
Zapomněla jsem kde spávám.
Kde je moje postel?
Všude jsem jen hostem.

Hledám marně pokoj svůj,
Jenže ten je nyní tvůj,
Ten je nyní cizí.

Co za tím vězí?
Kdo mi jen poradí?
Všechno je cizí,
Nic se už nehodí.

Ten kdo byl přítelem,
Najednou není tu.
Ten kdo byl nepřítel,
Myslím že bude tu,
Se mnou již navždy.

Každý je jiný,
Všechno se mění.
Mizí i snění,
O lepším světě.
Těžko ty seženeš nevinné dítě.

Najednou platím já,
Za svoje činy.
To se tak někdo má,
Kdož necítí viny.

Když se směju,
Smát se nemám.
Když jsem smutná,
Hrozně strádám…

Nevěřím,
Že něco bude jinak.
Nemířím,
Do výšin jako pták.

Jsem poutaná řetězy,
Odkud jenom pochází,
Všechna radost ze života?

Hledat bych ji šla,
Šli by všichni snad.
A já bych hledala,
Snad jako bez řetězů pták.

Nevím kým jsem,
Když spadnu tak ležím.
Nevím kým jsem,
Chci mluvit a mlčím.

Chci mlčet a křičím,
Chci křičet a brečím.

Jen slzy tiše tečou,
Nikdo to však nevnímá.
Všichni na mě pečou,
A den tiše usíná.

Mlčky hledím do tmy,
Jen sám, žádné sami.
Existuje svoboda?

Jak tak sedím,
Tak mě napadá,
Že svoboda,
Je náhoda.

Jen jedno hloupé slovo. . . . .