.......

Bez ohledu na jiné kráčíš dál,
že zabíjíš lidské duše, o to se nestaráš.
Zapomínáš na ty, které jsi miloval,
životem ze dne na den proplouváš.

My jsme pak jak mrtví na bitevním poli,
my nejsme schopné jít dál,
ty vůbec netušíš, jak strašně moc tohle bolí,
nemrzí tě,
co všechno jsi nám udělal.

Sem tam se ozveš,
ptáš se co a jak,
do očí mi hledíš
a začínáš vzpomínat.
Vyprávíš mi, jak jsme spolu začínali,
co všechno jsme prožívali,
jak hrozně jsi mě miloval,
budoucnost jsi plánoval.
Po ruce mě začneš hladit,
sem tam pusu na rtíky,
všude možně mě chceš dráždit,
šup a jdem do postýlky.

Takhle to dál ale nejde,
mám svou hrdost!!!
Ono tě to zlato přejde,
takže říkám DOST!

Ty se naštveš, odejdeš,
nic víc se mnou neřešíš,
za jinou ihned jdeš,
vím, že klidně poběžíš.

Nevím, co mám ti víc říct,
třeba se cítíš být král,
ale já už nechci abys vzpomínal,
jak kdysi jsi mě miloval.