Svařák.. nebo sen..?

Jen se tak dívám do svitu svíčky..
Na co že myslím..?
To buď si jistý..
Je tajemstvím..

Svařené víno..
Na tváře kreslí mi
červánků záření
skoro mě opíjí..

Přemýšlím o něze..
Té, která nezebe..
I když je minus pět
tak tělem projede..

Jako blesk..

Přemýšlím o teple..
Pohledem do ohně,
nejenom tváře mé,
hoří..

Asi shořím..

Snění se oddávám..
( svařák ten sílu má)
Že jsem tou co máš rád..
Tichou tmou zašeptám..

Kde jen Tě mám..?

Oči jak kamínky
jiskrama planoucí..
Dlaně co chrání mě
jako tonoucí..

Oplácím..

Srdceční krajina..
Právě se zbláznila..
Chtěla by utíkat
do ticha neznáma..

I maratónský běžec
s ním závod prohrává..

Kde je ta krajina,
kde jen dech prozradí,
že srdce našlo cíl..

Kdosi tu zazvonil..

...To budík mé snění
na drobky rozdrolil...
.
.
Je tu zas další den..
S úsměvem půjdu ven..
Měla jsem krásný sen..