Prodavači sněženek

Prodavači sněženek

„Kupte slečince! Kupte paničce!“
vyvolává třaslavým hlasem babka
shýbá se jako přívětivý ras
nad hromádkou svazků smutných mrtvol
na papundeklovém katafalku

V rubáši voskového papíru
přepásaného červenou gumičkou
leží klenoty zbytečnosti a marnosti
každý z nich může být ledovým střípkem
dýkou, z níž pramení nekonečná krvavá řeka

Slečinka se za rohem do očí vysměje
kavalírovi, jehož srdce zmrzne
panička sdělí se strohou věcností
že vždycky nenáviděla hluboce
chotě svého, jenž uplete si oprátku

Nezajímá to roztřesenou babku
co nad svazečky sněženek se shýbá
za rohem zmizely všechny problémy
jakmile další nešťastníci z haldy odešli
a do krabičky od čaje padl Jidášův peníz

Křižovat událostmi, bolestí i štěstím
snadné je trhat nitky dalších realit
nevidět, že uzlík loutce zlomí vaz
je jen teď a tady, jen náš pohled a čas
než někdo další i nám pošle malý uzlík

Protože všichni jsme vlastně prodavači sněženek