Hříchy světa

Hříchy světa

Poslední výkřik z ticha,
vzpomínka na neskutečno,
ze světa, kde zánik mělce dýchá,
protíná nejedno mračno.

A němý zpěvák tvář svou skrývá,
lilie křehká uvadá,
když smutnou píseň slzíc zpívá
a v zoufalství se propadá.

Na jeho bedrech světa tíha,
šalba, lež a zločin lidský,
ve dne i v noci, stále ho stíhá.
Nechává stopu jak hlemýžď slizský.

Slepý vidí lidstva zkázu,
může se jen prázdna ptát,
Proč tupci tančí na okraji srázu
a správné se to může zdát?

Proč na světě vládne zloba
a hamižnost čím dál víc?
Ptáti se můžem zas a znova:
Co tím chtěl básník říct?