Po krůčcích

po krůčcích
sotva šlépěji za tebou
následuji tvůj krok
a ty jsi mě nezapomněl jistit
svou dlaní
abych se náhodou neztratila
za rohem
když jsi mi zase zmizel
za svým úsměvem
plamínky svic
objímaly nahá těla
z těch výšin nad zemí
komety tvých prstů sršely
a padaly mi na holé břicho
a ty jsi chtěl alespoň jednu z nich
rozfoukat jako vážnost
té prchavé chvíle
ve středu mého pupku