Až jednou...

Až jednou…

Až jednou anděl v černém plášti
Přijde a řekne: Je čas jít!
Nezbude ve mně kousek zášti ,
Když budu život hodnotit.

Nežila jsem si v blahobytu…
Ne, vůbec mi to nevadí
A doufala jsem v duše skrytu,
Že mě zas někdo pohladí.

Snažila jsem se neublížit,
Občas někomu pomoci
A když jsem někdy křivě šlápla,
Týralo mě to do noci.

Miluji všechny dobré lidi,
Stromy, ptáky a červánky,
Teplý vítr a letní bouřky,
Prameny, lesní studánky…

S životem jsem se usmířila
Umím i sobě odpustit
Nová brána se otevřela
A mohu jinam odejít.

Až přijde anděl v černém rouchu,
Podívá se mi do očí,
Bude mi líto jenom trochu,
Že přišel čas se rozloučit.