Cit, prach, vítr a krev

Vlastně miluji

dýchání dme hruď,
láska pohání srdce
křehcebolné.

Životy upláceny
lácí návěstidel
halících cesty bytí
plédem
čirých smyšlenek.

Křičet, že miluji,
kácím se, dušen
spolykaným větrem
duje mnou,
mísí cit
s prachem.

Já miluji.
V srdci pramení
krev,
tepání duše
obtéká mysl.

Kárá nás
ranní vzbouzení,
spoutaná chtění
týrá bičem
se zapletenými střípky
vzpomínek.

Bolesti ron
vyprýští vně žil,
přicházívá prostá
všech slitování,
rozostřeně
a poznenáhlu.

Klečím v kráse
pojednou zasněn
s rozervaným hrdlem
po nádechu lásky,
zbaven myšlenek,
bohat a bos.

Miloval jsem,
žil...