Nemyslel jsem si, že je to láska

Nemyslel jsem si, že je to láska,
A není mi líto, že to skončilo.

Rád bych napsal, že to bylo hezký, ale nebylo...

Nemyslel jsem si, že je to láska,
A taky nebyla.

Nemyslel jsem si nic.

(A ani na nic.)

A tak i teď lžu sám sobě,
Že je mi to vlastně celý fuk,
Tohle je ta báseň o smutku i zlobě,
Ale jinak pssst, ani muk!

Oni to nevědí,
Oni to netuší.

Oni nejsou ty.

A kdo jsi vlastně ty?
A kdo jsem potom já?

Nemyslel jsem si, že je to láska,
Ale teď bych si možná i přál aby byla,
Protože bychom byli oba jistě šťastní...

Jistě šťastnější než jsme teď,
Když zbyla jenom prázdnota a šeď.

Ale co z toho?
To nikoho nebere,
Jenomže je to pravda.
A pravda je nudnější než lži.

Tak je to a vždycky bylo.

Musí jít z kola ven ten, co nemá co dát!

A já si nemyslel, že je to láska,
Ale na to, že nebyla,
Mi to nějak moc nedá spát...