Ve vzpomínkách

Když krajinou tiše v noci spící
vlak rychlým tempem uhání
a hlasem jemně burácejícím
bručí do lesů, do strání,
pak vracím se do dětských let.

Tam teprv objevovala jsem svět.
Do let máminých objetí,
je krásné být zas chvíli zpět.
Vzpomínka však brzy odletí
a přijdou léta školních dnů.

Pod křídly dospělých patronů,
dny s bezstarostnou náladou.
Svět iluzí, naivních snů
a fiktivní rajskou zahradou.
Po nich již léta dospívání.

Pocit, že štěstí už není k mání.
Svět odhalen i s temnou stranou,
ze smíchu zbylo jen pousmání
a naivním snům nashledanou.
Zbudit se zpět do přítomnosti?

Znát předem více podrobností....
Snad změnila bych věcí pár
a život by se v budoucnosti
snad o trochu lepším stal.
Chci ale ještě chvíli snít.

Jen na chvíli čas zastavit
a vzpomínkami se nechat vést
jen na chvíli zas v dětství být
na další z mých nočních cest
ve vlaku sténajícího do tmy.