Vzpomínka na odpoledne

Vzpomínka na odpoledne

Cítím vůni bříz
a můj pohled letí nad zemskou tíž,
nohy pozvedám
- myšlenky už nevnímám.

Všude uvadají květy,
poslední sněženka klopí svou hlavu
- jak já se stále peru.

Není možné
- tolik bolesti,
srdce plné úzkosti,
bolí mě ústa
- křičí, pláčí,
druzí neslyší.

Pozvedám ruce k davu,
už ani nehlesám,
lidé chodí okolo
- uzavřeni ve svých ulitách,
poslední paprsky světla
a zase bude tma.

Tápeme,
topíme se v iluzích,
druhým, sobě
- po krk - jen v dluzích.

Příkrov lásky,
přístav snů,
ještě tehdy jsme věřili dětským slibům.

Jednou vrátíme se
- zas a zas,
bude nám dobře v tamtěch končinách.