Dívka-zvíře

Dívka-zvíře

Je dospělá a není panna,
odbíjí půlnoc a dlouhá rána
před ní do sklal běží
a vločky si prázdnem sněží

Do sedel nasedat velí
sílící hlasy pod postelí
a pak se vidí, dívku - zvíře
krvavé rány, jak si líže

Ta dívka - zvíře hladí jezdce
zvíře drsně, ona měkce
a ten hlas tentokrát shora
skalami otřásá a volá:

Teď už víš, že byl jsi raněn
na místě, které žádná z panen
nespatřila ve svém bytí
necítila to, co cítí