Věčné téma

Když šlapu po koberci z listí,
vzpomínky ovládnou mou mysl.
Když oči mé oslepí poslední paprsky slunce.
Pak zůstáváš jedinou jistotou Ty,
někde tam…

Nepatřím nikomu.
Jen sobě,
to je má jistota.
Ve snech se prodávám za laciný básničky o lásce.
A je jedno, jestli se ztratím v listí
nebo v nebi…

*

Nemůže spát pro hloubku noci,
aby nedotkla se dna.
A jen tak pod hladinou
zkouší dýchat,
kdyby ji chtěli utopit.
Měsíc ji už dávno svedl,
pod pláštěm ze snů zůstává…

V tvých slovech je bolest umě ukrytá.
Bolí mě tvůj smutek,
chtěl bych jen chvíli hýčkat.
Však vím, že Ty jsi Ty
a jen vítr co na chvíli zchladí rozpálenou líc.
Nic míň.
Ale ani nic víc.

***