Poslední kniha
Poslední kniha
tak si to řek´
(já to ale dávno věděla)
byla v tom hádka odběhlých minut
(křičeli jsme oba)
byl v tom Tvůj vztek
a mrzutá nálada
(z mého usínání...)
snaha by byla, ale...
"Nespi, mami !"
je toho na mě moc
a tělo samo píše požadavky
(všechno bych ráda)
ale den nemá zkratky
...je...ale děsivě krátký
ty mi rosteš před očima
rychle
(až z toho bývá zima)
jsem promodralá starostmi
(bývám zelená vzteky)
cítím se často nemile
(jako když na hlavu kbelík mi vylije)
křičela bych adieu
(jenže před sebou neuteču)
povaha vlastní je mi k zlosti
(na tobě zkoumám její podrobnosti)
a tak probíhá projekce
(podvědomá, ale nezvratná)
díky té knize, to ale vím
(a že mi to trvalo)
mámy, ty chtějí číst
ze stránek dětí nastálo
(a i když pro tebe je to nuda)
bez trochy čtení, byla bych chudá...
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
I když jsem tomuto stavu zatím vzdálená, moc ti za tu báseň děkuju. Jakožto člověku dívajícímu se z druhé strany jsi mi dala možnost prožít, jaké to je (a zamyslet se občes potřebuje každý) ;-)
02.03.2008 15:02:00 | Lisa.Ginmi
....troufám si říct, žes fakticky dobře vystihla pocit většiny matek....
Děti rostou a začnou se člověku vzdalovat a pak už to vypadá, že o sobě navzájem vůbec nic nevíme... Ale není to navždycky...aspoň myslím..:)...za pár let uvidím...
28.02.2008 21:44:00 | Jesus
tak nevím..
kdo z vás má to čtení rád..
jeden však má dar polouchat .o)
taky rád čtu.. ženě..a ona spolehlivě za 5 vteřin usne :o))
28.02.2008 18:26:00 | Bean
… nojo děti prostě rostou a rostou …a nám nezbývá než se dívat … řekl bych,že si krásně popsala to období vzdalování … vím ale, že pak přijde zas období sbližování …a než se naděješ čteš vnoučatům …
28.02.2008 09:36:00 | WhiteSkull