Srdce a Měsíc

Pohladil jsem okamžik,
odstrčil minulost, a vyrazil.

Vezl jsem autem,
své srdce odrané,
věčnosti ho představit,
na zemi v bitvě prohrané.

Vezl jsem ho do kopce,
na posvátnou horu.

Černé hábity mnichů,
zastavil jsem,
požádal otce Měsíce,
jestli by se podíval na mé srdce,
co vezu si autem.

A on že jo,
seděli jsme,
Měsíc a já.

Poslouchal jsem o lécích pro srdce,
z mozaiky vystoupil jeho pravý obraz,
něco se poskládalo, něco zapadlo,
srdce zatoužilo vrátit se Domů…

Je jedno, že jsou starosti,
srdce bere léky jeden za druhým,
už odhalené Boží milosti,
ze stropu mrkl na mě cherubín.

Chci říct,
mám už pocit bezpečí,
jako dítě v plodové vodě.

Děkuji otče Měsíci.