Pohár života

Držím pohár ve své dlani,
nápoj jak krev červený.
Oči slzy opět roní,
můj život je snad bezedný.

Duše prázdná, bolavá,
jiskry v očích dávno pryč.
Hlava se zlou myšlenkou si pohrává,
k ukončení trápení hledá klíč.

Den nekonečně dlouhý,
noc nedovolí mi zavřít oči.
Stačil by úsměv pouhý,
teď hlava se mi však točí.

Zarytě mlčíš lásko, co jsi zklamala,
slzy po tvářích stále mi kanou.
S duší bolavou nehezky sis pohrála,
dala jsi mi naději - avšak planou.

Prázdné zdi, pohár plný soli,
zármutkem mým přetéká.
Rána v srdci moc mě bolí,
jak bolet může jen člověka...