chlapcův obraz

V rytmu hodinového kyvadla
zarmouceně a jednotvárně plyne čas.
Když tu se náhle, od nikud nikam
ozve čistě a jasně kytary basa
času hlas se rozplyne jako dým.

Struna chvějící se v mihotavém světle
víří tiše se snášející prach.
Tu se jí znova bledá ruka dotkne.
Ach, tak chladná až to nahání strach
a vyvolá zvuk jenž je líbezný a teskný.

Pustý svět, tma kolem zářící svíce,
se pousměje do zastřené tváře,
která topí se v chladné kráse.
A do modrých očí, jejichž pyšná záře
snáší výčitky, smutek a vzpomínky.

..Hebká dívka, jenž vystupuje z mlh,
s vážností ulehá na černý kámen.
Její tvář prosí po doteku
a chlapec s pyšnou tváří jí osamocen
přenese do ráje.

Ráj se však rychle rozplynul,
Svůdné dívky již není.
A chlapcovy modré oči,
jež by nadělaly jmění
jsou zavřeny.

A pak na konci cesty
mezi šeptáním času a kytar tónů
ozve se žalostný výkřik,
který jako slavnostní chvění zvonů,
ohlásí konec ale možná i nový začátek...