Jak se vám líbí?

Snaha být v zalíbení,
názor není nikdy tvůj,
vidím tu kupku másla,
jak se do ní noří ostří,
nikomu to nepřijde jako špatnost,
ani když šťáva stéká proudy,
nikomu nepřijde tento názor hloupý
a železářství si postavíme za domem.

Proč jsou koutky úst zteřelé,
proč jsou oči doširoka otevřeny,
když to vnitřní někdo vypíchnul?

Filtry od cigaret se nám válí u nohou,
koho by to nelákalo,
kdo by odolal
a vygumoval svou gumu z pusy.

Co víc se může šířit jako virus,
prosím, vy, další,
už nezapínejte počítač,
i když... to už je jedno.

Rozumím tomu,
asi víc než vy samotní,
procházím se kolem vašich vnitřností,
nemusím ani klepat
a vy mě stejně pustíte dovnitř.

Nedá se nikdy nic vydržet,
hnípu si zálibně dlátkem ve své jámě,
je tady bahno a tma,
mně se to líbí,
zvykám si,
proč v každém vidím zrcadlo?

Nikdy přece nemůžete být pobavení víc než já,
nikdy se vám to tady nemůže zdát takové jako mně.
Potřeme si ruce máslem,
no proč by ne?
Vždyť už to tak má být,
je to trendové
a slušivé,
i když pozor(!) móda se mění.

Škrábu se na hlavě jako dobře ošukaná opice,
směju se chraplákem
u toho mi praská huba.

Rozsvítíme světla
a možná si všimneš těch létajících papírových draků,
přivázaných konopnými provázky.
Prší z jejich velkých očí,
už nikdy nevysvitnou paprsky,
ale já už přece nenosím kruh a rukávky!