Pod okapem

Nad záhlavím okoralých zdí
pár holubů v rýně se jednotí
bílá a černá ,
šedivé chmýří klesá do dlaní,
na límec cosi
v prvních kapkách pršení.

Holubi nevědí o lidských údělech
a slzách smutku zhola nic
zalezou pod okap
načepýření až běda
ve tmě si podobni,
když nebe vpadlo do ulic.

Stojí pod oknem s pírkem v ruce
zkouší se vznést,
však déšť příliš těžký,
sráží něhu čisté touhy
po její hladké bílé kůži
do bláta romské beznaděje
v kalném marastu cest.