Krása

Krása

Je to krása,
Totiž ona je krása.

Elektrizující a spalující,
Skoro jako žár v kamnech nebo tak.

Má sestru,
Jo, mladší sestru,
Která je snad ještě hezčí,
Ale říkat se to nesmí,
Takže pst!

Ona na ní totiž v jednom kuse žárlí,
A jediný na čem se shodnou je, že nejlepší je Bob Marley.

A ta mladší o něco hezčí sestra,
Má taky sestru,
Ta je však nevlastní,
Hraje tu o víkendech na scéně oblastní.

A já ji tam chodím házet na jeviště růže.
(To se může!)

Říkají jí Hérečka,
Protože hraje,
Je superdivou celýho kraje.

A ta Hérečka,
Má ještě bráchu, kterej je momentálně v base.

A ten brácha je v base,
Za to, že holky pase,
A ty holky jsou jeho sestry,
Co víc říct?

Jejich matka mě pozvala včera na čaj,
Já jsem neváhal a odešel.

Ráno jsem si tu přebral a přišel jsem znovu,
Podivná famílie, ale hlavně, že se rádi maj.

A jejich otec je prý letec,
Řídí ocelového ptáka,
A hrál kdysi v reklamě na pojistku proti krádeži.

A všichni,
Jsou tu spokojení - bydlí támhle v zadu na nádraží.

Občas tam zajdu.

A jen občas se někdo pozastaví nad tím,
Co tam vlastně dělám já...

A já?Já říkám: krása.
Život je krása, tohle je krása, všecko.

To podle mě ale každý z nás dobře zná.
I když si to bůhví proč nepřizná...