A dál už nic...

A dál už nic..

Je ráno a já jdu teprve spát,
Mlha městem plyne.

Venku začal vítr z lehka vát,
Ulicí si to pošťák šine.

O kus dál hokynář před krámem si píská a chodník zametá,
A vítr nepřestaje tu vát,
Zvedl papírový sáček do výše, odletěl někam jak ta kometa.
A já?Já jdu teprve spát.

Kdekdo už ví, že svět tuze rád kupředu uhání,
Avšak já už mám padla, přátelé,
Já se dnes neúčastním žádného velkého klání,
Já už mám nastříleno jak ten Pelé.

Půjdu si asi mlčky lehnout na naše staré propálené kanape,
A budu jen zírat do stropu na hejno much,
Pak možná přistoupím k oknu a zavolám na popeláře tam dole: Tak jak vám to šlape?
Mně už vůbec nechybí ten váš shon a ruch!

Přečtu si pozpátku staré noviny,
A dám si okurky kyselé,
Zkontroluju stav zubní skloviny,
A pak už nic moc, přátelé.

Možná se jen protáhnu,
Zívnu a budu pomalu kráčet od koupelny do kuchyně,
Pak se zase natáhnu,
A dříve než usnu, napíšu nejspíš píseň o tej naší domovině.

Budu se válet na kanapi a myslet na hlouposti,
Vyřežu si píšťalku z javoru a vyrobím háček na jeden malý klíček,
Přečtu si Kafku a budu vyhřívat své mladé kosti,
Slunce bude skrz žaluzie hřát a nikdo neuslyší klesnutí mých víček,

A dál už nic,
Den příjemně uteče jako voda z kohoutku,
A dál už nic,
Dám si snad jen ještě svíčkovou -
Decentní pochoutku,

A dál už nic,
Prospím celý boží den,
A dál už nic,
A až se vzbudím, budu ještě unaven.

A pak dál už vážně nic,
Budu jen tak být...