Čtvrteční ........
Čtvrteční ........
zas hraje s mraky na honěnou ...
Někde v dálce krákaj vrány ...
Volají duši utrápenou ...
Je plná hloupých otázek
a možná taky nejistot ...
V hlavě si hýčkám obrázek
dvou párů našich zimních bot ....
Pak obléknu svetr ....
černý ...prý s láskou pletený ...
a navíc z tvé nádherné
skříně je půjčený ....
Toulám se sem a tam ...
nevím kam vedou mě kroky ....
v sobě zvláštní pocit mám ...
...že žiju tady už roky ....
Uprostřed polí ve volném prostoru
tak nějak líp se mi dýchá ...
Duše se podvolí , a někam nahoru
odlétá myšlenka ...jediná , tichá ....
Cítím, jak se můj strach drolí
a jak do mě vplouvá klid ....
Vždyť já vlastně do těch polí
přišla si v sobě uklidit .....
Zas je ve mně všechno čisté-
pocit dlouho postrádaný ...
Přišlo ke mně, je to jisté
smíření se sebou samým ...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
stavy tý naší dušinky..
se mění..zaplať pánbu za to..
někdy z toho mám pupínky
jindy svítím jak zlato .o)
01.03.2008 19:10:00 | Bean
...všechno čisté - smíření je jisté...to je moc dobře, pěkné verše
29.02.2008 15:23:00 | toužím.jít.dál
To je neuvěřitelné, dnes ráno jsem to psal do komentáře Levanduli, zase další báseň, která popisuje přesně moje poslední prožitky a pocity... Lidé v určitých životních situacích mají tak podobné stavy, že se to dá pochopit snad jedině tím napojením na jediný Zdroj, ze kterého všechno pramení a ke kterému se zase vracíme právě v takových situacích. Teda ne, že bychom se mohli od něj odtrhnout, to nejde, ale "zapomínáme"... PS: ..a po polích jsem se v letošní zimě nachodil po nocích vydatně... :-)
29.02.2008 13:57:00 | Pavelpaja