Jak málo stačí ke štěstí

Jak málo stačí ke štěstí
vědět že ti někdo na stáří oči zatlačí až přestaneš
mít pocit důležitosti
občas někoho rozplakat nebo nechat čekat
v mládí kdy svět se pro tě točí
s nosem až někde pod obočí
všemu se smát
když potom vzduch je řidčí
nebrat si rady něčí víc
než šaty co zakryjí tvá povislá ňadra
láska je víc krabice
převázaná stuhou
co praská ve švech
plní se ultimáty
a razítko vybledlé hlásí
adresát opět nezastižen
zkoušíš to znova
je ti jasné že někde někdo přemýšlí stejně
v poslední době prostě nemáš štěstí
koupíš si psa
napíšeš si báseň
zmaluješ se jak kurva
a vyrazíš na místa kde je vždy někdo při chuti
dostane se na tebe až k ránu
piješ tonic a zapíjíš ho fernetem
tváříš se hrdě a je ti do pláče
možná ti to sluší
odejdeš domů s chodícím pérem
řekneš mu své jméno
on ho už nedokáže vyslovit
doma
kokot, kunda klasický obchod
chcete účet
ráno napíšeš novou báseň
dáš si facku před zrcadlem
a sprchuješ se abys ze sebe dostala ten jeho puch
směs semene, cigaret a levného chlastu
dáš si inzerát
hledám muže s vyřešenou minulostí
daly ho vedle „jsme na to dva budem tři?“
ozývají se chlapi ve věku tvého otce
včera tě pustil v tramvaji sednout kluk tak pětadvacet
pojďte pani tady je volno
jeho dvacítka se na tebe podívala s patra
chytila ho za zadek
začala mu sát ušní lalůček
pořád se na tebe po oku dívá
koukáš se raději z okna
panorama se mění
zase podzim
konečně máš víc času pro sebe
chodíš se psem
sbíráš jeho výkaly
mluvíš s ním jako s člověkem
jen ti neodpoví
tím lépe
tvé kamarádky nemají čas
mluví o dětech
o svých mužích
často na nich nenechají nit suchou
potom se ptají
co ty kdy si někoho najdeš
alespoň teď jsi ráda sama
začínáš si zvykat
básně přibývají ale jejich obsah se mění
žádné limonády
žádné jen jednou chtěla bych tě
žádné jdu po tvých krocích
sama sebe vnímáš
jako člověka ne jen ženu