Strach

Cítím ten jeho pach
nasáklý černotou a pochybami.
Cítím jak drží se mi na patách,
spolu s cestnými myšlenkami.
Klove mě jako hladový sup
svou kořist slabou - mršinu
do ticha klidného volá na ústup
a bahnem kalí krásnou vidinu.
Drží se a nikdy nepustí
jako piavice nás vysává
pak kladivo na nás upustí
a lehce s náma zamává.
Porazíš ho jednou - stokrát,
ale je tu s tebou dál
a vždy se chce jen poprat
kouty s námi by rád vymetal!

Má tisíce podob a také jmen,
sráží nás všechny dolů
dusí jak smrti poslední sten
je příčinou otázek a bolů,
chce mě pohřbít v chladné hlíně
bezcitná je to vrach,
je to pěkná svině
ten náš lidský strach!