ve středu...

opřena o studenou žulovou zeď
sotva jsem dýchala
bála se vlastního tlukotu srdce

tenkrát v póze jsem ti stála

blázni byli jsme tehdy,jsme i teď
naše touha s vášní se smíchala
s rozumem ztemněným od slunce

na podzim má duše tvou milovala

čas utíká,pospíchá kupředu
jen my zůstali najednou stát
daleko od sebe,daleko od lidí

bezradní životem,tváříc se nesměle

přijdeš někdy ve středu?
kousek sebe bych ti chtěla dát!
přestože srdce se stále stydí

jsi klaun?!tak proč tak vesele?!