Let do neznáma

Pluje na nebi,
roztahujíc křídla,
létá nad zemí
bez vody a jídla.

Na nás dohlíží
i na naše svědomí.
Lásku vyhlíží,
kam letí-to nepoví.

Do neznáma míří,
chce se zbavit samoty,
naději kol šíří,
jak se zbaví němoty?

Slétá k zemi,
krásné lidi vidí.
Tak dlouho v Nebi,
teď srdcem se řídí.

Našlápne měkce,
zkoumavě hledí
Promluví lehce,
o křídlech neví,

Obklopí jej zář,
vše podivně svítí,
jeho šťastná tvář
je jako bílé kvítí.

S prvním slovem,
co ze sebe dal
-ta krása kolem,
on člověkem se stal.