Mokrý cukr

Dnes vám řeknu, milé děti,
co je už od nepaměti
moje nejmilejší věc.
Je to mokrý cukr přec.

Miluju ten cukřík v kávě,
vím, že to nezní moc zdravě,
když však cukr padat slyším,
radost svou jen těžce tiším.

Nasypu ho do sklenice.
Radši hodně, radši více,
sypu ho do kapučína,
zkrátka sladím - je to hlína.

Když celý nápoj vypiju,
doma či na sympoziu,
v červenci či v březnu,
dloouhou lžíci vezmu.

Nikdy dole nemíchám,
raděj na dno pospíchám,
dám si cukr na lžíci
v kavárně či v pivnici.

Lžičku do úst svých si dám:
nejlepší je jíst to sám.
V ústech cukr rozmílám,
požitkem tím umírám.

Pak už stačí jenom žasnout
nad tou chutí přeúžasnou.
Ať už v srpnu nebo v lednu,
pane číšník, ještě jednu!