Motýl

V květu, jako v srdci citem protkaném,
z rána, když z kraje mizí perleť slz rosy,
jsi barevným zázrakem,
zázrakem za který mí andělé prosí,
s hvězdami v očích pro každý tvůj sen.

V paletě barev, jak v rukou mistra malíře,
tak časně, co slunko tváře sotva hladí,
jsi bezeslova překvapení,
překvapení, co fantazii k tanci svádí,
kreslí siluety vzpomínek po křídovém papíře.

V obětí něhy, jak v zámku z vlídných dlaní,
za rozbřesku, v zrcadlech modrého sametu,
jsi duhovou vílou,
vílou s křídli, co usmívá se za letu,
když květy zvonků se jí k zemi klaní.

V letmém pohlazení, jak pomalý a horký dech,
tak brzy, zvonkohra tichých hlasů,
jsi můj motýl,
motýl, co zná cestu po všech mých snech,
motýl, jehož já znám krásu.