Rozprostřela...

Rozprostřela jsem Ti pod nohy své snění.

Našlapuj pomalu!
vždyť kráčíš po mých snech

A stačí chybný krok - a vzápětí se změní

ta šíře propasti – co mezi námi vězí.

Přejdeš na druhý břeh...

Rozprostřela jsem Ti do dlaní své cítění.

Podrž ho jemně!
vždyť držíš moje city.

A stačí hrubší stisk - a vzápětí se promění

ta hloubka v hlubinu - rozdílných myšlenek a tezí.

Pohladíš ostré břity...

Rozprostřela jsem Ti do náruče své toužení.

Uchop ho něžně!
Vždyť svíráš moje touhy.

A stačí špatné objetí - a vzápětí se odmění
ta lehkomyslnost Ti hranicí a jistou mezí.

Obemkneš přelud pouhý...

**