. . . vzdáleni . . .

Ač vzdáleni
přesto slýchávám
vroucí modlitby Tvé duše
i ze srdce pramenící
. . . touhy . . .

vyprahlé . . .

vášně spalující
plameny
jako záblesky padajících hvězd
v dálce se mihotající
. . . záře . . .
Tvých očí

Vzdáleni . . .
sobě navzájem
neznámi
a přesto spojeni
neviditelným poutem
o kterém vím jen já a Ty

Maják na vzdáleném břehu
zůstal mou nadějí . . .

. . . i píseň Tvá . . .
když zaslechnu
zpěv Tvých rtů . . .

Pro Tebe vyjdu révovím
sesbírat ledové víno . . .

Vzdáleni . . .
Přesto vnímám hebké doteky
když za noci přicházíváš
svými ňadry mne pohladit
Polibek s kadeří zašimrá na tváři
když za noci přicházíváš
. . . se milovat . . .

Vzdáleni
Skoro neslyšně
když s ránem odcházíváš
. . . snažím se pod polštář
schovat si Tvé rty . . .
ukrýt tam i Tvůj úsměv . . .
Jen na prsou zůstává
sladká vůně Tvých ňader
a ve dlaních
pár doušků Tvého sladkého tepla

Je zvláštní Tě milovat
byť jsme si vzdáleni . . .
Je zvláštní
pro Tebe sbírat
v promrzlém révoví
Ledové víno . . .
. . . milá . . .