Pach žití

Třeba mi ďábel dovolí ještě padesát zim,
pak ale zemřu a v kosti se proměním

V rakvi ztrouchnivělé mít kupu hostí budu
Rej červů jimž maso mé snad přijde k duhu
a larev hrozny místo uší a v nohách jiné havěti

Slunce věčně zatemnělé již nebudu smět viděti,
vytí čoklů nezaslechnu,květin pach mne neosloví

Jenom hnití bezbolestné budu ztuhle trpěti,
a když kosti sněhobílé z toho všeho zůstanou,
postesknu si po své milé v světě navždy ztracenou