Bezmocnost

Letmý pohled z okna a ruka povadlá na sklenici.
Duše prázdná jak právě vypitá flaška.
Dál člověk člověku sám staví šibenici.
A život se odvíjí jak nekonečně tragická fraška.

Bezmocnost člověka v jeho osudu.
O krásných věcech může denně snít.
Zítřejší možná velká láska bez studu.
Však také zítra může již v zemi hnít.

Cigaretu k ústům dopraví třesoucí se ruka.
A slzy s myšlenkami se střídají.
Dál člověk prožívá ta podle něj neutuchající muka.
Která jeho statečnost a lásku bodají.

Nejvznešenější z citů o kterých jen sníme.
Každý den v nás se někde skrývají.
Ale my zaslepeností slepí je nevidíme.
A díky tomu jen oči pro pláč zbývají.

Pravou cenu poznáš až když něco ztratíš.
Zůstal si sám proti celému světu.
Sám sebe pořád jen vzpomínkami trápíš.
Vše zůstalo nezajímavé, jak květina bez květu.

Jsi jak umírající zvíře co vysvobození hledá.
Oči kmitají a hledají marně záchranu.
Tělo chřadne a pleť už je čím dál víc bledá.
Končí všechno už zavřel si naději bránu.

Opět letmý pohled z okna a ruka utře slzu z tváře.
Zas člověk ztratil díky člověku naději.
Život není pro každého jako dílo od cukráře.
Ale tomu se já už jen křečovitě směji.