Nevím...
Nevím...
Anotace: Zaregistrovala jsem se tady, abych mohla uložit komentář ke kamarádově básni, ale když už jsem tu, tak je mi blbé patřit do kategorie čumilů...tak jsem vám taky něco splodila v práci na koleně. Jenom mě samotnou překvapilo proč je to depresivní?
Dítě a smrtka přitom
Dítě co města boří
Z pocitů za příkoří
V duši stavím vlastní hřbitov
¨
Pochovám zde otce, matku
a celý svět, co mě zdradil
každou sebemenší hádku
takovou malou mrtvou skládku
Svět, co miloval a hladil
Svět, co dal mi utrpení
sny a modrou oblohu
zradu, lásku, pochopení
strach, lítost a odpuštění
Už netoužím po Bohu.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
ooo, to je ale milé. to se mi líbí. když už jsem tam četla něco o těch mrtvých tělech či co... právě jsem dělala kuře, a mám z toho trauma. držet v rukou mrtvé tělo... a pak ho ještě... sníst... bože, asi nebudu obědvat. ale to je mimo téma. gratuluju, velmi pěkná báseň.
08.03.2008 11:34:00 | Já Esther Ruth
no vidis verco, nekdo se tu zaregistruje jen tak mimochodem a splodi takove pekne dilko! treba uz u toho zustanes:)
03.03.2008 07:46:00 | zemědělec Karel Motyčka
člověk zvaný králík roger tak nějak tušil, a najednou to všechno čte černé na bílem
02.03.2008 19:35:00 | neurobeat