Jako vlci

Jako dravá zvěř sytí pocit hladu,
nečekaně přišlo a snad i přijít mělo,
vše, co tak dlouho a bolestně chybělo,
nad svými těly my ztratili vládu…

Postiženi zběsilou vášní a sžíravou touhou,
tu zmítáme se v přírodou daném klinči,
stranou šla předsevzetí, budoucnost ničí,
pro chvíli slasti, pro chvilku pouhou…

Studnice rozkoší oplývá nektarem,
jen rozsápané hrdlo něžné laně,
nasládlou krví nám potřísnilo dlaně,
žízeň se rozplývá, hlad už je ukojen …

Zraněná láska, ta je, kdo tu krvácí,
dál půjdeme každý směrem jiným,
s břemenem na zádech, břemenem tíživým,
kdo z nás dvou, větší daň splácí…