Návrat na místo činu

na místě činu mé poetiky
na lavičce
kterou jsem už tolikrát
myšlenkou potřísnil
stromy mi byli tichými svědky
vždy když jsem ji tepavě oplodnil

to zde jsem psal
na věčnost
z hlubinných vrtů mého nitra

básně
pravdy mé
i pravdy vaší
ztracené
v prázdnotě noci
v městské
vzájemné ignoraci

zde
jak bůh vodstva v poušti
jsem plodil světu duši

zde
jsem i teď
však jak vyschlý pramen
městem žíznivým vysátý
v mrazu u lavičky pokorně čekám
až mi do prázdné duše
dary mé plodné navrátí