Samota

Samota vzešla ze samoty,
je uzamčena do němoty,
tiché jak voda v tůni.

Je plná bolesti,
ne nemá žádnou vůni,
a čas ten na ni nestačí,
je jako žebrák co se všude protlačí,
když žádá o nocleh.

Ona však zůstává,
bují a roste jako mech,
až celou tvoji duši zaplní.

Potom je šťastná,
jak spící kotě tiše zavrní,
a táhne o dům dál.

Zůstává po ní jen tupá prázdnota,
a někde u srdce její dcera,
samota...