Poutník bez dveří

Vydala jsem se po stezce,
po stezce vymřelých bohů,
tou šlapala jsem po štěstí
v prachu mých dávných vlohů.

Já v prachu, nohy poutníka,
byla jsem jak dům bez dveří,
slyší hlas, vstoupit nemůžou,
že prázdný je časem uvěří.

A kdo by chtěl čekat u prahu,
nad kterým je jen zeď,
nechci být navždy poutníkem,
tak zachraň mě prosím....teď!