Na dně propasti života a jedinná cesta ven

Mnoho v životě jsem již poztrácel,
na vlastní chybné kroky tak doplácel.
Po světě bloudím a nic nemám,
klid své duši se zázemím v tom světě hledám.

Nebaví mne to bezdomovné žití,
člověk ovšem někdy nemá jinak k zbytí.
Ale vím, že co člověk rozvrátil si sám,
tak i já, jako on, to do pořádku sám dát mám.

Samo od sebe nikdy se nic nezmění,
nemohu už jen přihlížet z mého vězení.
Chci-li opět do života zázemí si získat,
musím jednat na zlepšení, né si pískat.