Nemá obličej

V zrcadle
opředlém pavučinou
černou od prachu
odráží se tvář
či snad jen
hmota čehosi
/nemá totiž obličej/

Jakoby mohla vidět
rukama snad z vosku
začne modelovat
obrysy, základy
nového nosu
tváří, rtů, očí

Neslyšně se zhodnotí
snad kdyby šlo to
spatřili byste
přísný pohled
kterým by na sebe pohlédla

Uchopí štětec
měla ho přichystaný
stejně jako černou tuš
a začne si vykreslovat
zářivě modré oči
dlouhé řasy,
klenuté obočí
/první chladný pohled
se opřel do křehkého zrcadla/

Probodnout si prst
nedělá jí problém
asi necítí bolest
a štětec od tuše
v ní smáčí
aby vymalovat mohla
rty plné prázdných úsměvů
a zlých řečí
/prvně jeden si věnovala
až se jí tvář pokřivila/

Štípne se do tváří
začíná jí proudit
dávno zchladlá krev
vlasy z noční černi
co natrhala
už ani neví kdy
splete zručně do copů
/ozdobí je mašlí
tamté předešlé/

A zahalená do pavučin
ze zrcadla
odchází bez stínu
odchází bez srdce
prázdnota z vosku
/nakrade štěstí
a pak se uvidí/