Vlakem do Prahy

Z Kolína vlakem do Prahy,
samotný v prázdném kupé.
Tři čtvrtě hodiny nudy...
Z okýnka koukám se ven.

První stožár, druhý, třetí,
závory, v tom zorné pole
zastíní stožár už nevím kolikátý.
Dvě krásné oči, krásné jak sen.

Osmnáctý, dvacátý? V hlavě zmatky!
"Mohu se zeptat na co koukáte?"
"E... e..." Stožáre povol dráty!
"Promiňte..., totiž dobrý den."

Rozšíří v úsměv hebké rtíky.
"Kolik jste jich napočítal pane?"
čtyřista šedesát, pak přišla jste vy."
"Do Prahy je jich třista jen"

"Jste nejhezčí ze všech průvodčí,
s pohledem na vás hlava se plete!"
"Nechte si chlape lichotky,
jedete špatným směrem..."