Kolotoč

Anotace: Defétistické zamyšlení nad věčným životním opakováním

Ve střípcích sněhu
já hledám jen něhu,
marná má lopotná přání.

Tam na kopci stát,
z trní uplésti sad...
smůla je přítelem lhaní.

Směšná sluneční zář,
jen měsíc zná moji tvář,
tu pravou, čí dojem se ztrácí.

Je to jen na radost hon,
ví ona, i on,
myslí: "do pekel skoč!"
Já nechápu proč
je život tak hloupý kolotoč...