Kriminál

Za železnými vraty
a ostnatým plotem,
dívám se každý den na ty
jenž občas chodí ven.

V šedivé, staré, smutné budově,
v patře i v přízemí,
je těsněji než v hrobě
a smutno - zdá se mi.

Vidím tady slzy,
lítost, samotu a beznaděj,
snad pro někoho to vše skončí brzy
a pro někoho je to pouze špatný děj.

Sluníčko za oknem hřeje,
slovo svoboda škvírou dovnitř voní,
ostatním se to možná směje,
když oni domů chtějí.

Oni tu zatím zůstat musí
a slovo svoboda je pouze pojem,
všechno se i to tu hnusí,
to kriminál dělá takový dojem.

Z mladých hochů - velké muže,
venku svoboda, láska, žena a děti,
ale v kriminále jim nikdo nepomůže,
všechno musí zvládnout popaměti.

Kriminál jim všechno vezme,
lásku, ženu, děti, přátele a rodinu,
vše pro někoho tak běžné,
nechci tu být už ani vtěřinu.

Každý den usínají s představou,
že druhý den bude zase stejný,
všichni mají hlavu zamotanou
a rychle domů chtějí.

Připadají si jako nic,
jako číslo beze jména,
kdyby s tím šlo udělat víc,
to je ta hlavní doména.

Ale snad už to vše skončí brzy
a oni půjdou ven,
mě ukápnou trochu slzy,
já měla je ráda přece jen.