Opilost

Modrý kouř z cigára chmurně se vznáší
Kolem mě sedí mé sestry, mí bratři
Divný mok krutě mi hlavou se šíří
Necítím světabol, jen zemskou tíži
Slova už ztrácí svůj posvátný význam
a zdravý rozum se odplížil jinam
Jak je to veselé - Jak je to k pláči
že mezi nás pyšně opilost kráčí?
Rodí se emoce, probouzí chtíče
Z koťátka stává se divoké lvíče
Bortí se zábrany, etika stranou
Každá se zdá teď být přesně tou pravou
Kolik už románků, kolik už pastí
zchystal jsem na sebe v opilecké slasti?
Kolikrát duši mou rozryly slzy
když přišlo ráno tak zoufale brzy?
A kolikrát srdce své jsem o zeď rozbil?
A kolikrát vzchopil se a znova ožil?
Modrý kouř vyvětral, plamínek zhasl
Oči jsem otevřel a rázem žasl
Že vše byly falešné iluze jen
Že jsem žil v noci a přichází den