Prokopské údolí

///Dva pejsci, vytrhnou mě z poblouznění,
A jejich panička z mého snění…
"Promiňte, myslela jsem, že spíte."
"Kdepak, jenom si tady píšu, víte?"
"A nechcete přečíst mi vaše verše?"
"Ale jistě, mléko, chleba ,vejce,
a něco na snídani…."///

Vánkem si nechám mysl čistit,
očima hltám tu krásu,
stříbrných skal ve slunci jasu.
Co ani básník popsat nedokáže,
co ani malíř nemá v plátně.
Chtěl bych tě bože ujistit,
že věřím že jsi!
Kdo jiný mohl by stvořit,
prokopské útesy, když ne ty,
nebeský architekte!?
Mám tady v bílé skále,
místo vysezené,
však vylézti sem,
není jednoduché,
prodrat se musíš mezi trny
divokých šípkových růží!
Pro jiné snad jen křoví,
pro mě však dílo tvé,
dílo boží.
Jdeš-li tu člověče, dej pozor!
Svahy jsou příkré,
jehličím posypané.
Odměnou bude ti vůkol,
výhled…
V zelený porost, modravý bor.
Polibek rudého slunce,
poslední, než zajde za obzor.

Injekce klidu do tvé duše.