Špinavá ulice

Jsem dítě ulic a matkou jejich dětí,
které se rodí ze špíny a prachu
které se rodí z výkalů a smetí
z pískotu krys a očí jejich vrahů
z bláta cest, z olejových skvrn v loužích
z lún levných štětek, na oko milých
z údů různých mužů, denně opilých
z trnů těch malých, přehnojených růží
jsem zmetkem ulic a matkou jejich zmetků,
kteří se rodí z hnusu a odpadků

Jsem vrahem ulic, obětí jejich vrahů
vraždících pravdu a vražděných lží
vraždících touhu na života prahu
vražděných deštěm, když v ulicích mží
možná jsem jen obětí vlastního strachu...
nebo snad nože podřadného úchyla?
v ulicích pro oči obětí mohyla
obětmi spatřena, válí se v prachu
jsem vrahem ulic, obětí jejich spodin
vrahem pravdy, touhy, čistých rodin

Jsem bídná děvka, co dává se všanc cizím
živlům a špinavcům, zrozencům ulice
...nastoupím, podržím, vydělám, zmizím
zas znovu dělat střelcům zajíce
neznám už pravdu, touhu také ne
nesmím se dívat vpřed, do dob dalších
jen oči do země, do silnic prašných
vítr v prach fouká, ach ne, mate mne!
jsem bídná děvka, co dává se všanc cizím
hluboko pod cenou, těm ožralům krysím

Jsem slečna Samota, bohyně ženství
jen nápis "Chcete mě?" na bílé korouhvi
až zboží vystavím - hle, nápis "Vem si!"
tak, jak se nabízí jen ty nejhorší kurvy
podřadně plazím se v prachu tam u cesty...
měsíc couvá... odporem odvrací tvář
opouští mne jeho panenská zář
nejsem jí hodna, zbytečné protesty!
Samoto, lásko má! to jsem já, Samota
Samoto, vítám tě! Vítá tě - prázdnota

Jsem plodem ulic, jejich zahradníkem
jsem sladkým ovocem, později shnilým
třešní, živící se levným stykem
přezrálým plodem, na zahradě zbylým
jsem hořká, lákavá... jak klamu tělem!
na špičce stromu, kam nikdo nedosáhne,
s lehounkým vánkem se větev mírně nahne...
jsem ostře kaselým, krásně rudým jablkem
jsem květem ulic, jejich půdou pro růst
jsem plna vláhy a žravých červů - okus!

Jsem štěrkem silnic, jejich výmoly
ostatky mrtvých a zemí jež polkne
jsem koly aut a jejich klaksony
jejichž sten klid noci náhle protne
jsem krysou, lovící kusy těl z odpadků
rybou, jež ve stoce plove břichem vzhůru
jsem tělo bez duše, vítajíc v sobě stvůru!
princezna skládajíc si prince z ostatků
jsem malým dítětem, sladkých děvčátkem
plakajíc nad malým, zhynulým zvířátkem

Jsem ve dne sovou, v noci skřivánkem
slavíkem v trní, v předsmrtné agónii
venku jsem kurvou, v ústraní mnou jsem
mnou? kdo jsem? (hraji smutnou symfonii...)
teď mě tak napadá... co znamená Já?
je snad být mnou ta dobrá stránka?
já nejsem já, jsem jen tělesná schránka...
s odporem, s hnusem vyslovuji slovo "já"
snad někdy, zázrakem, s úderem dvanácté
uslyším otázku znějící - kdopak jste?

Jsem milenkou ulic, sokyní jejích dívek
milujících se s němi do roztrhání těl
jsem kapkou vody, jiskrou vykřesanou z dřívek
hasíc a pálíc je, dokud hrom hřměl,
dokud blesk blýskal a dokud svět byl
já ležela na chodníku a milovala se s ním
jako blesk blýskám, jako hrom hřmím
já - prachu milenkou, on ve mně žil...
jsem milenkou ulic a ony zas mými
jsem milenkou smetí, prachu a špíny