Beznaděj

Sobotní večer nadešel zas,
knížkou zkracuji si prázdný čas,
jenže papír se mi náhle mokří,
to tobě jistě nevadí,
jsou to ty zlé věci na tři,
které jsou pro tebe záhadný.

V hlavě jako bych měla už několik dní kameny,
které mým tělem mají snad být spaseny.
Mým nocím se dá říkat trápení,
spát prostě nejde,
už dlouhou dobu čekám,
kdy to přejde.

Marně hledám záchranu,
ale ta asi neexistuje pro mou povahu,
proč tak často říkám si,že už mě ten život nebaví,
přijde někdy někdo, kdo mě zpátky na nohy postaví?

Radši už snad ani ne,
vždyť všechna bolest smrtí přestane...

A až jednou usnu, či budu aspoň více bdít,
už se nechci nikdy probudit...