Apokalypsa

Noc schází se s ránem.

Nesdílná hvězda u zdroje chřadne.

Hledá jen mír a očima na zem

stáčí nebeské světlo.

"Kdo je Ti pánem,

probdělá noci?"

Táže se ruka a dále laxním tahem

ryje do písku každičký pocit.

Pomalu. Nikam již nespěchá.

Není minulosti ani výhledu.

Jen život se zpomalit nenechá.

Tak plyne čas jako třpytky od pohledu.

Duše nevnímá. Ústa necítí. Zbylo jen srdce

opité vláhou pouštního květu.

Syté a navždy uvězněné nitrem sdílného starce.

Přec bohabojné - to srdce leželo uprostřed světů.

A nenašlo cestu zpátky.