Smutný sen

Já svůj příběh chci Vám dát,
o zklamání a lásce psát.
Touhu,něhu to vše v srdci mám,
co z toho, když stále jsem sám.
Byla jsi mým zlatým kvítím
a já slunce, které nad ním svítím,
jednoho dne však kvítek uvadl mi,
slza po tváři stékala mi,
toho dne druhému jsi štěstí dala
a mne vše co měl hned tímto vzala.
Já chtěl ti modré z nebe snést,
pro tebe i ďábla svést,
teď i peklo je mi málo,
když každou noc o tobě se mi zdálo,
jak vidím toho druhého,
jak říkáš,,miluji ho celého".
V zrcadle teď vidím se
a zároveň i stydím se,
jak lehce já se vzdal,
tebe život mně už vzal.
Teď jen báseň můžu psát
a tebe si tiše přát.
Snad moje sladká slovíčka,
já zašeptám ti na víčka,
že ty jsi znova zlatým kvítím
a já to slunce které nad ním svítím,
že jsi růže, která voní
a já zvonek, který pro tebe jen zvoní,
že jsi nebe plné hvězd
a já všechny pro tebe bych k nohám snes.
Pokud tohle aspoň budeš číst,
třeba rázem pochopíš,
že já sice peněz málo než ten druhý mám,
zase v lásce bohatší se zdám
a jestli budeš jednou chtít,
chci si tě i vzít,
tohle udělat už jsem měl dávno,
když naší lásce bylo přáno.
Vím že dnes je už tohle pouze přání,
já vyplním ho však bez váhání,
tak moc chci tě lásko zpátky,
že vstoupím klidně do pohádky,
tam kouzla mocná jsou,
vše po čem toužím hned mi přihrajou.
Teď zrovna v rádiu naše píseň hrála,
jedna láska druhé lásku přála,
já tam také budu volat,
tebe oni ke mne musí svolat,
zapomeň co lásko bylo,
vše už přeci časem slza smutku smylo,
teď je život pro nás zlatým písmem psán,
do vínku láska,radost je nám dán.
Tak končím moji smutnou báseň
a snad nemyslíš si že jsem blázen,
když jako kluk tu brečím dnes,
na tvou fotku hledím jako smutný pes,
který ztratil svého pána
a venku zůstal až do rána,
s myšlenkou chci ho zpátky
a nepřipadal si jako kus nějaké skládky,
kterou někde pohodíš
a na nic víc už nemyslíš.
Tak měj se lásko má,
mě už se zase o tobě jen zdá...